Nachází se na místě styku (hranici) dvou ↗morfémů. Může tak vzniknout buď ↗hlásková alternace (zeď > zed‑ník, Prah‑a > praž‑ský), n. stojí-li vedle sebe dva stejné n. blízké fonémy, může docházet k hláskové fúzi, při níž je některý z fonémů tvořících příslušné morfy redukován, a to splynutím hlásek (ve výslovnosti: Francouz > francouzský, n. i v písmu: Rus > rus‑ský > ruský), zjednodušením souhláskových skupin (češ‑ský > český, ob‑vléci > obléci), n. v kombinaci s hláskovými alternacemi překrýváním hlásek slovotvorného základu a slovotvorného formantu (kameník‑ský > kamenický). Na m.š. pak vzniká tzv. ↗morfémový uzel. Teoreticky pociťuje mluvčí existenci původního morfému, který ovšem nemá příslušnou realizaci. Jedná se o jev typický pro flexivní jaz. (zvl. sl.); na jeho základě vznikají nové ↗morfy (alomorfy). Viz též ↗sufix, ↗perintegrace.